Bára Zmeková

バーラ・ズメコヴァー Trio ×3日満月 Japan Tour 2025(6/24, 7/2, 7/4,7/5)
Bára Zmeková Japan Tour2025

チェコ共和国を代表するシンガー・ソングライター「Bára Zmeková|バーラ・ズメコヴァー」が自身のトリオで初来日!日本の音楽デュオ「3日満月」と共に、特別な5人編成のバンドで日本ツアーを行います。

6/24(tue) @京都  UrBANGUILD 共演:Colloid →詳細・ご予約はこちら

7/2(wed) @松本 Storyhouse cafe & bar →詳細・ご予約は下記。

7/4(fri)   @東京 月見ル君想フ 共演:菅野咲花と鬼虎魚 →詳細・ご予約はこちら

7/4(sat)  @東京 7th FLOOR 共演:辻村豪文(キセル )→詳細・ご予約はこちら


7/2(wed) @松本 Storyhouse cafe & bar

Open 19:00 / Start 19:30 (21:00終演予定)

会場:Storyhouse caf & bar(長野県松本市大手4丁目3-19-1)

一般予約:¥3000 / 一般当日:¥3500

高校大学生:¥2000 / 小中学生:¥1000
+1 order

未就学児無料)

ご予約はこちらから

Bára Zmeková Trio × 3日満月
 バーラ・ズメコヴァー Bára Zmeková (piano, vocals)
 パヴェル・シュミード Pavel Šmíd (bass guitar, vocals)
 ヴィクトル・ドジチャーク Viktor Dořičák (drums)
 権頭真由 Mayu Gondo (accordion)
 佐藤公哉 Kimiya Sato (violin) 

Bára Zmeková|バーラ・ズメコヴァー

バーラ・ズメコヴァーは、プラハ出身の有名な歌手であり作曲家。
チェコの音楽シーンで最も独創的な声の持ち主であり、多くの権威ある音楽賞を受賞し、ノミネートもされている(チェコ音楽アカデミー賞の年間最優秀作品賞とソロ通訳賞にノミネート、国際的なショーケース・フェスティバルであるチェコ・ミュージック・クロスロードのプロフェッショナル賞と聴衆賞の両方を受賞、WOMEX 2020のオフィシャル・セレクション)。

彼女の音楽は、フォーク、ジャズ、クラシックのブレンドにエレクトロニカのスパイスを加え、ユニークな楽器編成のオリジナル曲で彩られている。聴衆は彼女の演奏をこう表現する。「夢想」、「詩情と音の色彩」、「美」…。

「バーラ・ズメコヴァーは控えめだが、多くの秘密の扉を開く冒険的なソングライターであり、ストーリーテラーでもある。ピアニストとして、バンドリーダーとして、彼女はあなたの想像力をやわらかく侵食するイメージを描く。」

 ーペトル・ドルジュカ
 チェコ・ラジオ・ヴルタヴァ 音楽広報担当(チェコ共和国) 

「バーラ・ズメコヴァーがステージに登場した瞬間、彼女の光り輝く個性が客席中に輝く。チェコ語を一言も話せなくても、完璧に理解できる、美しく親密で、ウィットに富み、魅力的な物語。」 

ーアベル・ペトネキ  ブダペスト音楽センター(ハンガリー) 

バーラ・ズメコヴァー(Bára Zmeková)× 3日満月(Mikka Mangetsu) 

このプロジェクトは、2013年にバーラ・ズメコヴァーがチェコ共和国で日本人デュオ、3日満月と出会ったことから始まった。共にお互いの音楽に魅了され、ユニークな音楽的つながりが生まれる。

2019年には佐藤公哉が3人のコラボレーションための新曲も作曲し、チェコ国内のツアーを実施した。 

3日満月は、ピアニスト/アコーディオニスト/ヴォーカリストの権頭真由と、ヴォーカリスト/ヴァイオリニスト/パーカッショニストの佐藤公哉からなる音楽デュオ。東京藝術大学で出会った二人は、様々な音楽的素養を交差させたオリジナル曲を演奏。コンサートの他、ダンス公演、人形劇、映画、CM、地域に密着したアートプロジェクトなど、多様な環境で文脈に即した特別な音楽を制作することで高く評価されている。

Svatojánska

Když byla svatojánská noc
ryby plakaly v koutě
Když byla svatojánská noc
naposled obejmout tě
Když byla svatojánská noc
ve věži svítilo se
Na rohu štěkal pes a měsíc na podnose

Když byla svatojánská noc
nebylo hlásku slyšet
když byla svatojánská noc
praskalo v kloubech tiše
Když byla svatojánská noc
jen ještě nadechnout se
Ubohý měsíc raději bezradně na věž nabodnul se

Oó, mraky stékaly k zemi
Oó, někdo tmou pošlapoval
Oó, a měsíc omámený
Oó, radši se před vším schoval

Když byla svatojánská noc
ryby plakaly v koutě
Když byla svatojánská noc
naposled obejmout tě
Když byla svatojánská noc
všechno byl jenom sen
v němž jsme se minuli jak měsíc se sluncem

Když byla svatojánská noc
jen se mi zdálo
že ještě nemám dost
že je to málo
že víc mě tiskni k sobě
alespoň dvojnásobně
anebo trojnásobně
a klidně stonásobně
jenom mě tiskni k sobě!

Oó, mraky stékaly k zemi
Oó, někdo tmou pošlapoval
Oó, a měsíc omámený
Oó, radši se před vším schoval

聖ヨハネの夜に

聖ヨハネの夜だったとき
魚たちは隅で泣いていた
聖ヨハネの夜だったとき
君を最後に抱きしめた
聖ヨハネの夜だったとき
塔には明かりが灯り
角では犬が吠え、月はお盆の上に載っていた

聖ヨハネの夜だったとき
物音ひとつ聞こえず
聖ヨハネの夜だったとき
静かに関節が軋んだ
聖ヨハネの夜だったとき
もう一度だけ息を吸おうとして
月は揺れて 塔に落ちた

おお、雲が地上へと流れ落ち
おお、誰かが闇の中を踏みにじっていた
おお、酔ったような月が
おお、すべてから隠れる方を選んだ

聖ヨハネの夜だったとき
魚たちは隅で泣いていた
聖ヨハネの夜だったとき
君を最後に抱きしめた
聖ヨハネの夜だったとき
すべては夢だった
その中で私たちはすれ違ったまるで月と太陽のように

聖ヨハネの夜だったとき
夢を見ていた
まだ足りないと思って
まだ満たされていないと感じて
もっと強く抱きしめて、と
せめて二倍に
あるいは三倍に
いや百倍でもいい
ただ抱きしめていて!

おお、雲が地上へと流れ落ち
おお、誰かが闇の中を踏みにじっていた
おお、酔ったような月が
おお、すべてから隠れる方を選んだ

Den je moc dlouhý

Den je moc dlouhý
slunce jak slůně v bazénu se koupá
naříkám, neposlouchá, nejde spát
V koutě se schoulím
mravenec v hlíně na drobek si troufá
na co já sotva stačím, nese sám

Den je tak dlouhý
že pohled pouhý by z kamení
malý oheň vykřesal

Já nikomu to ale nepovím
můj spiklenec je v sobě sám
nakousnutou větu pro jiné tu ponechá
Marně z kapes cosi vyloví
a mluví jenom v hádankách
Tuší jako já, že to, co zdá se jisté
stejně vítr rozfouká

Den je tak dlouhý
dokola stejnou melodii broukám
jenom ta se mnou ústa proplétá
Mžitky a šmouhy
před okem mým se jedna s druhou střídá
v tanci se jedna druhé dotýká

Den je tak dlouhý
že srdce v hloubi bojí se
že každou chvíli odkvétá

Takže už čekat nemůže
chtělo by, ale nemůže
bojí se, ale nemůže
bolí to, ale nemůže!

Pak ze zvyku jen do tmy zamávám
a zmizím jako v díře myš
Ty pak po mně jenom prázdný důlek objevíš
A ke komu se potom odvoláš
až zjistíš, že už nečekám?
Tušils jako já, že to, co zdá se jisté
stejně vítr rozfouká!
Tušils jako já, že to, co zdá se jisté
stejně vítr rozfouká!
Tušils jako já, že to, co zdá se jisté… oó…

日が長すぎる

日が長すぎる
太陽は象のようにプールで泳ぐ
嘆いても、聞いてくれない、眠ろうとしない
隅で体を丸める
蟻は土の中でパンくずに挑む
私にはとてもできないことも、ひとりで運んでいく

日は長すぎる
ただの瞳の視線さえも
石から小さな火を響かせる

でも、誰にも言わない
私の独者は自分自身
裂けない言葉はそのままここに残していく
むなしくポケットを探る
でも口にするのは謎ばかり
私と同じようにわかっている
当たり前に見えるものほど風に吹き飛ばされることを

日は長すぎる
同じメロディーを繰り返して口ずさむ
それだけが私と交差する
白い光と影
目の前でかわるがわる踊る
くるくる回って触れ合う

日は長すぎる
心の奥で恐れている
いつでも花は散るのだろうかと

もう待っていられない
本当は待ちたいのに
怖いけど動けない
痛むけど動けない!

それからただ闇に手を振る
そして鼠のように消えてく
君が見つけるのはただの空っぽの穴
それから誰に問いかけるの?
私がもう待っていないと知ったら?
君も私と同じように気づいていただろう?
確かに見えるものも風に吹き飛ばされる!
君も私と同じように気づいていただろう?
確かに見えるものも風に吹き飛ばされる!
君も私と同じように気づいていただろう?おぉ…

Karlín

V Karlíně napadl podzim
hřeje mě jenom trochu slunce
ještě to se mnou nevzdává
zatím jsme jenom v první půlce
zatím se píseň schovává

U srdce strašně mě pálí
je vězněm vlastních fantazií
lehnout si jen tak do trávy
rána se možná nedožiji
když v hlavě pořád vrtá mi

Jak má to být
jak je to správně
Jak má to být
jak je to správně
Jak je to správě
jak má to všechno být

Slibuju, že dnes půjdu v pánu
vzdávám se všeho, co bylo v plánu
má malá duše volá o pomoc

Ztrácím se ve vlastních přáních
netuším, která z nich jsou moje
a ty mi mizíš za kopcem
A já jen toužím utéct z boje
těsně před koncem
těsně před koncem
těsně před koncem - strachy před koncem

カルリーン(※プラハの地区)

カルリーンに秋が降り立った
ほんの少しの陽だまりが 私をあたためる
まだ 太陽は私を見放してはいない
今はまだ 前半が終わらない
今はまだ 歌が隠れている

胸の奥がひどく焼けつく
自分の空想に縛られているみたい
ただ草の上に寝転びたい
もしかしたら 朝を迎えられないかもしれない
そんな思いが 頭の中でぐるぐる回る

どうあるべきなの?
何が正しいの?
どうあるべき?
何が正しい?
何が正しい?
すべては どうあるべきなの?

今日はすべてを天にゆだねて歩こう
計画なんて全部手放すよ
小さな魂が 助けを求めて叫んでる

自分の願いの中で迷子になる
どれが本当に自分の願いなのかもわからない
あなたは 丘の向こうへ消えていく
私はただ 戦いから逃げ出したいだけ
終わるほんの直前に
終わるほんの直前に
終わるほんの直前に 終わりが怖くて

Vítr

Vítr se zvedá
myšlenky k zemi mě táhnou zpátky
vím, když se nedám
proletím krajem a vrátím se
nepoznána

Ale další noc trávím
mrhajíc časem svým, bez ustání
doufat, že hledám
na správných místech a ve správných
hodinách

Soudě podle času
pomalu usínáš
melodie se ztrácí

Soudě podle času
pomalu usínáš
melodie se ztrácí

Mlha se tmou rozlila, na břehu svítí
jen světel pár, jež nerozeznávám
Odkud jsou a kdo je posílá?

Milá se milému ve stínu skrývá
tvář její s představou v obrysech splývá
jenom tuší, že se usmívá

Nechávám, ať si na stěnách sedá prach
nespěchám, trochu se obávám!
Co mě potká
co mě potká
co mě potká…

風が吹き上がる
思いは地へと私を引き戻す
わかってる、もし負けなければ
この地を飛び越え 戻ってくる
誰にも知られずに

でもまた今夜も過ごしてる
時間を無駄にしながら、絶え間なく
願うのは 探し続けること
正しい場所で 正しい
時に

時の流れからすれば
ゆっくりと眠りにつく
旋律は消えていく

時の流れからすれば
ゆっくりと眠りにつく
旋律は消えていく

霧が闇に溶け 岸辺に光る
ただいくつかの灯り 見分けがつかない
どこから来て 誰が灯すのか?

恋人は恋人の影に隠れ
その顔は想像とともに輪郭をなす
ただ微笑んでいるのを感じるだけ

壁に積もる埃を ただ見つめ
急がずに 少し怖くなる
何が待っているのか
何が待っているのか
何が待っているのか…

Máky

Za oknem prolétl bílý pták
ptala jsem se proč a prý jen tak
Jen tak, jenom tak
jen tak, jenom tak
Snad aby si sedl na okap
a mohl se mi smát

Seděl celou noc mně opodál
někomu snad před tím příslib dal
Jen tak, jenom tak
jen tak, jenom tak
Měkkou tmou mi k spánku notoval
já skoro nedýchám

Tak rád bych zůstal s tebou
nerad jsem v noci sám
nikomu kromě tebe
to ale nepřiznám

Tak rád bych zůstal s tebou
poletím ale dál
A až se příště vrátí
zase ho nepoznám?

Mraky pluly dál nad poli
a on vyzvídal, jestli nás viděli
a já mu povídám:
Všude samý máky, máky, máky!

Mraky pluly dál nad poli
a i já se začla bát, že nás viděli
a on povídá:
Všude samý máky, máky, máky!

Tak rád by zůstal se mnou
tak na co odlétá?
Ostatní ale vzlétli
stihl je jen tak tak

Jen tak, jen tak tak
jen tak, jen tak tak

Mraky pluly dál nad poli
a on vyzvídal, jestli nás viděli
a já mu povídám:
Všude samý máky, máky, máky!

Mraky pluly dál nad poli
a i já se začla bát, že nás viděli
a on povídá:
Všude samý máky, máky, máky!

ポピー

窓の外を白い鳥が飛んでいった
なぜかと尋ねたら、ただそうだと言うだけ
ただそう、ただそう
ただそう、ただそう
多分軒先に止まって
私を笑うために

夜通しそばに座っていた
誰かに約束をしていたのかもしれない
ただそう、ただそう
ただそう、ただそう
柔らかな闇の中で眠りに歌いかける
私はほとんど息をしていない

君と一緒にいたいととても思う
夜に一人は嫌だ
君以外には誰にも
それは認めないけど

君と一緒にいたいととても思う
でももっと遠くへ飛んでいく
そしてまた次に戻ってきたら
また気づかないのだろうか?

雲は畑の上を流れていく
彼は尋ねる、私たちを見たかどうか
私は言う:
どこもかしこもポピー、ポピー、ポピー!

雲は畑の上を流れていく
私も怖くなってきた、見られたのかと
彼は言う:
どこもかしこもポピー、ポピー、ポピー!

彼は私と一緒にいたいと思っているのに
なぜ飛び去るの?
でも他のみんなは飛び立った
ギリギリ間に合っただけ

ただそう、ただそう
ただそう、ただそう

雲は畑の上を流れていく
彼は尋ねる、私たちを見たかどうか
私は言う:
どこもかしこもポピー、ポピー、ポピー!

雲は畑の上を流れていく
私も怖くなってきた、見られたのかと
彼は言う:
どこもかしこもポピー、ポピー、ポピー!

Plačtivo

Plačtivo se rozlilo
po štěrkové cestě
mezi dvěma směry
které se nepotkají
V zátylku tíha
že snad celé nebe nese
a ono čeká
až se k zemi svalí a nechá nás tu stát

V duši se roztočil
větrnej mlýn
že i ten Quijote
dřív než my to vzdal
V zátylku nejspíš
ucítil to taky
jak se nám všem
vítr zachechtal a nechal nás tu stát

Z kouta zas zírají
dvě oči vlčí
písně, které zněly
se větrem třepotaj
co necháš nevyřčené
stejně nikdy neumlčíš
ale koho nezamrazí
když se pouští za okraj?

A musí stát uprostřed polí, čerstvě sčesaných
když hejna se valí a utéct není kam
jako bod srážky, když tuší, ale zatím ještě neví
dvě hlavy na jednom krku, chlup v dlani, co roste sám

Stát uprostřed polí, čerstvě sčesaných
když hejna se valí a utéct není kam
jako bod srážky, když tuší, ale zatím ještě neví
dvě hlavy na jednom krku
všechno, co nepřiznaj

泣きそうに

泣きそうに
じゃり道に広がった
二つの方向の間で
交わらない場所で
後頭部に重みがある
まるで空全体を支えているようで
そして待っている
地面に倒れ、私たちをここに立たせるのを

心の中で回り始めた
風車が
あのドン・キホーテさえも
私たちより先に諦めた
後頭部にきっと
感じた
私たちみんなに
風が嘲笑し、私たちをここに立たせたのを

角からまた見つめる
二つの狼の目が
風に揺れる
かつて鳴っていた歌を
言わなかったことは
決して黙らせられない
でも誰が凍りつかないだろうか
限界に向かうとき

真新しく刈られた畑の真ん中に立たねばならない
群れが押し寄せ、逃げ場はない
衝突点のように、感じ取るけれどまだ知らない
一つの首に二つの頭、掌に生える毛

真新しく刈られた畑の真ん中に立つ
群れが押し寄せ、逃げ場はない
衝突点のように、感じ取るけれどまだ知らない
一つの首に二つの頭
認められないすべてのものを

Pára

Pára od úst mi stoupá
slunce přestává hřát
jen jeden racek tu se mnou zůstal
houpá se na vlnách

a břeh zdá se být dál
než kam mi paměť sahá
je dál než příště, je dál, než zítra
zdali je vůbec, váhám

Nadarmo vyjdou má slova
Odněkud shora se skutálí k nohám
a pak je ticho schová
a pak je ticho schová

Pára od úst mi stoupá
a ticho všech příštích dní
schová se za střechy jak konec léta
v den poslední

A přítel na nábřeží
možná mi zatančí
dala bych víc, vím, že kousek chleba
stěží mu postačí

Kolik drobků si přál
tolik jsem mu jich dala
aby pryč neulétal
abych tu nezůstala sama

蒸気

口から蒸気が立ち昇る
太陽はもう暖かくなくなる
僕と一緒に残ったのは一羽のカモメだけ
波の上で揺れている

岸は遠くに感じる
記憶が届く場所よりもずっと遠く
次の日よりも遠く、明日よりも遠く
本当に存在するのか、僕は迷っている

言葉は無駄に消えていく
どこか上から足元へ転がり落ちる
そして静けさがそれを隠す
そう、静けさがそれを隠す

口から蒸気が立ち昇る
そして未来の日々の静けさは
夏の終わりのように屋根の向こうに隠れる
最後の日に

友達が川岸で
僕に踊ってくれるかもしれない
もっとあげたいけど、知っている
ほんの少しのパンでは足りないと

彼が望んだパンくずの数だけ
僕は彼に与えた
彼が飛び去らないように
僕がここに一人で残らないように

Vřes

Pošimral mě dnes
na noze fialový vřes
nevím, odkud se vzal
Žádala jsem jej
uprostřed roztodivných cest
aby mi správnou ukázal

Jenom tiše stál
a místo odpovědi, sám
pak slabým hlasem se mě ptal
Jak bosá ve sněhu
chodit dovedu
když už tak dlouho neroztál?

Zeptal jsem se jejhned bez rozmýšlení
Jak může v tomhle mrazu kvést?
Vždyť na svých zádech
tíhu všech vloček sněhových
by každý neunes

On však ptal se dál
aniž by zaváhal
prý kam se v nouzi obracím?
Jakým směrem dávám se
na cestách do nikam
za dnů, za nocí?

Odpovědi mé
se opět nedočkal
já také chtěla jsem se ptát
Jaké síly ho to drží pod zemí
Zda-li je zkoušel překonat?

Místo odpovědi
zeptal se mě potřetí
kam se v nouzi schovávám?
Jak voní a jak hřeje vřelé objetí
a jak chutná nebýt sám?

Pošimral mě dnes
na noze fialový vřes
nevím, odkud se vzal
Žádala jsem jej
uprostřed roztodivných cest
aby mi správnou ukázal

Jenom tiše stál
a místo odpovědi, sám
pak slabým hlasem zašeptal:

Jsi skála, co stojí
jsi listí, co padá
jsi tmou, co ztrácím se v ní
Jsi vítr, co studí
jsi první květ jara
jsi vůní cest podzimních

ヒース

今日、足に
紫のヒースがくすぐった
どこから来たのかわからない
私はそれを求めた
奇妙な道の真ん中で
正しい道を示してほしくて

ただ静かに立っていた
答えの代わりに、一人で
そしてかすかな声で僕に尋ねた
「どうしてこんなに長く
溶けない雪の上を
裸足で歩けるんだ?」

私はすぐに尋ね返した
「こんな寒さの中でどうして咲けるの?」
背中にはすべての雪
の結晶の重さがあるのに
誰もそれに耐えられないはずだ

でも彼はためらうことなく
聞き続けた
「困ったとき、どこに頼るんだ?
どの方向に進むんだ?
どこにも続かない道を
昼も夜も?」

私の答えは
また返ってこなかった
私も尋ねたかった
「どんな力が彼を地中に留めているの?
それを乗り越えようと試みたの?」

答えの代わりに
彼は三度目に僕に聞いた
「困ったとき、どこに隠れるの?
温かい抱擁はどんな匂いで、どんな温もり?
そして一人じゃないってどんな味?」

今日、足に
紫のヒースがくすぐった
どこから来たのかわからない
私はそれを求めた
奇妙な道の真ん中で
正しい道を示してほしくて

ただ静かに立っていた
答えの代わりに、一人で
そしてかすかな声でささやいた:

「君は岩のように立っている
君は落ちる葉のようだ
君は闇で迷う闇だ
君は冷たさを運ぶ風だ
君は春の最初の花だ
君は秋の道の香りだ」

Santiago

Miluju tuhle svobodu malých dvířek, zhaslých oken, starých zdí
San Pedro má oči přivřený a ze tmy na mě tiše dohlíží
Jaktože ještě nespíš?
Pod stromem, který rozkvétá nebo dokvetl
kdo ví, jeho květy neznám
I když nejde zcela říct, že jsme si cizí
Neplánovat je bohatství času, které mám
Ale až světlo zhasne?
Ať už
Co pak?
Jak trefíš zpátky?
Za rohem potkáš černýho psa
a jestli mu věříš, že tě dovede domů
tak dýchej dál tenhle večer
hluboko do plic
kde ho nezapomeneš
To nevadí, že jsi tu sám
svoboda
co víc si přát?
Snad jen…

Miluju tuhle svobodu malých dvířek zhaslých oken starých zdí
San Pedro má oči přivřený a ze tmy na mě tiše dohlíží
Pod stromem, který rozkvétá nebo dokvetl, kdo ví, jeho květy neznám
Neplánovat je bohatství času, které mám

To nevadí, že jsi tu sám
To nevadí, že jsi tu sám
To nevadí, že jsi tu sám
To nevadí, že jsi tu sám

Svoboda
Co víc si přát?

サンティアゴ

この小さな扉、消えた窓、古い壁の自由が好き
サン・ペドロは目を細めて、暗闇から静かに見守っている
どうしてまだ眠らないの?
花が咲くか、咲き終わった木の下で
誰が知っている、彼の花は知らない
完全に言うことはできないけれど、私たちは他人ではない
計画しないことは、私が持っている時間の豊かさ
でも、もし光が消えたら?
それでも
その後は?
どうやって帰るの?
角を曲がると黒い犬に会う
そしてもしその犬を信じて、家まで導いてくれるなら
今夜をそのまま深く
肺に吸い込んで
忘れることなく
ひとりでも大丈夫
自由
他に何を望むのか?
せめて…

この小さな扉、消えた窓、古い壁の自由が好き
サン・ペドロは目を細めて、暗闇から静かに見守っている
花が咲くか、咲き終わった木の下で誰が知っている、彼の花は知らない
計画しないことは、私が持っている時間の豊かさ

ひとりでも大丈夫
ひとりでも大丈夫
ひとりでも大丈夫
ひとりでも大丈夫

自由
他に何を望むのか?

Jediný na světě

Pomalu se smráká
vem si jen to nutné
bude to jen chvíle
noc i den ti ruku podá

Tak zvláštně mysl uniká
nech ji bejt, to přejde
možná se divíš
jak námi obzor proniká

To jenom ty barvy do všech stran mě divně vábí
bílý břízy radši taktně mlčí
Takových bláznů tady měli
co se bez hlav do tmy řítí

Pomalu se smráká
vem si jen to nutné
bude to jen chvíle
Tak zvláštně mysl uniká
nech ji bejt, to přejde

Jediný na světě, co mě mate
že na cestách značených stejně se ztrácím
Měsíc se kouká, jak bloumám v polích
nemám kde spát, on ustlal si v mracích

Jediný na světě, co mě mate
že radostí někdy až srdce bolí
když chce zpívat výš, než mu dovolí hlas
tak dovol mu zpívat tam někde v polích

Jediný na světě, co mě mate
že radostí někdy až srdce bolí
Když chce zpívat výš
než mu dovolíš

ただ一人世界で

ゆっくりと夕暮れが迫る
必要なものだけ持っていって
それはほんの一瞬
夜も昼も君に手を差し伸べる

奇妙に心が逃げていく
そのままにしておけ、やがて消える
たぶん驚くだろう
僕らを貫く地平線のように

ただ色が四方へ僕を不思議に誘うだけ
白い白樺は控えめに黙っている
ここにはそんな狂人がいた
頭をなくして闇へ走り去る

ゆっくりと夕暮れが迫る
必要なものだけ持っていって
それはほんの一瞬
奇妙に心が逃げていく
そのままにしておけ、やがて消える

ただ一人世界で僕を惑わす
標識のある道でさえ迷う
月は見ている、野原を彷徨う僕を
寝る場所はなく、彼は雲の中に寝床を作った

ただ一人世界で僕を惑わす
時に喜びが心を痛める
声が許すより高く歌いたいときは
遠く野原のどこかで歌わせておくれ

ただ一人世界で僕を惑わす
時に喜びが心を痛める
声が許すより高く歌いたいときは
許してあげて、歌わせてあげて

Za dvěrmi

Zavírám dveře duše svý
Za dveře nikdo nevkročí
Za dveřmi nic se nemusí
V tichu se všechno rozpustí

Slova, co vedla proti nám
změním je v řeku, odplujou
a tváře zlobou zkřivené
cestu si ke mně nenajdou

Až strom prorazí tmou, ke které vzhlížel
aby první jeho list změnil se v kmen
přeroste i hlavu mou a každá svízel bude proti němu malá
pak se stane jeho stín mým úkrytem

Zavírám dveře duše svý
Za dveře nikdo nevkročí
Za dveřmi nic se nemusí
V tichu se všechno rozpustí

Slova, co vedla proti nám
snadno se v hlásky rozpadnou
pak jako mušky zmámené
cestu k mým uším nenajdou

Až strom prorazí tmou, ke které vzhlížel
Až se slunce zabydlí v korunách
Až zakoření hlouběji, že každá svízel bude proti tomu mělká
bude mysl má spokojená

扉の向こう

心の扉を閉じる
誰も扉の中には入れない
扉の向こうでは何も強制されない
静寂の中で全てが溶けていく

僕たちに向かってきた言葉は
川に変えて流してしまおう
怒りで歪んだ顔は
僕のところへ道を見つけられない

木が暗闇を突き破り、見上げていた闇を抜けて
最初の葉が幹へと変わるとき
それは僕の頭を越えて成長しどんな困難も小さく見えるだろう
そしてその木の影が僕の隠れ家になる

心の扉を閉じる
誰も扉の中には入れない
扉の向こうでは何も強制されない
静寂の中で全てが溶けていく

僕たちに向かった言葉は
簡単に音へと崩れ去り
迷える小さな虫のように
僕の耳へ辿り着けない

木が暗闇を突き破り、見上げていた闇を抜けて
太陽が枝の間に住み着き
根をより深く伸ばせばどんな困難も浅く感じるだろう
そして心は満たされるだろう

Nevěděl

Nevěděl o lásce, když se mu procházela domem
Nevěděl o hejnech ptáků, vždycky hned letěly za svým
nevěděl o ničem, co někdo by tu nechal jenom pro něj
nevěděl, proč jeho okna zůstávaly zhaslý

Všimni si, jak se ti o záda opírá úsvit
když náhodou nad ránem budeš se strachem zalykat
to někdy měkká náruč dne se může zdát
že jenom bodá do žeber a hloubš a dál

Nechtěl odejít a nechtěl ani zůstat
Kdo by se divil, kdo by se podivoval
Nechtěl odejít a nechtěl ani zůstat
Kdo by se divil, kdo by se na důvod ptal

Když na březích mu nohy voda chladí
a na loukách ho tráva kolíbá
a za nocí, hlubokých nocí
ve větvích ho listí přikrývá

知らなかった

愛を知らなかった それがそばにいても
鳥の群れが迷わず飛び立つ理由も知らず
誰かが彼のために残した気配にも気づかず
暗い窓の向こうで ただ時が過ぎていた

夜明けが君の背中に寄りかかってくる
もし朝方 恐怖で息が詰まりそうになったら
柔らかな日差しの腕が
肋骨を刺すように感じることもある

彼は去りたくもなく 残りたくもなかった
誰が驚くだろう 誰が不思議に思うだろう
彼は去りたくもなく 残りたくもなかった
誰が驚くだろう 誰が理由を尋ねるだろう

岸辺では足元を水が冷やし
草原では草が体を揺らし
夜には 深い夜には
枝の葉が彼を覆ってくれる

Koupím ti

Koupím ti teplo a ticho a klid a tmu a spánek
v zahradě, kde skoro nikdo nechodí
je zasadím a počkám tak dlouho
jak jen to obloha neklidná dovolí

Vyrostou stěny a okno a strop a práh a před něj vyskládám
do písní všechno to, o čem nestihl sis nechat zdát
A než soumrak zahladí stíny a oblíkne si tmu
vítr ty písně stihne rozehrát

Půjdu ti naproti
pomalu, po krocích
po písku, po suti
polem a loukou
Po kruzích, po kmenech
potokem, po rukou
po tobě, po letech
na dohled, na doslech

Pod kůrou starých slov časem nové cesty prokousám
jen ozvěna bude z listu naše písně umět hrát
teď šeptá, snad aby nebylo nám to líto
život se stal a listí ho neschová

Koupím ti teplo a ticho a klid a tmu a spánek

君に買ってあげる

君に買ってあげる
温もりと静けさと安らぎと闇と眠りを
ほとんど誰も歩かない庭に
植えて、空の不安が許す限りずっと待つよ

壁が育ち、窓ができ、天井ができ、敷居ができて
夢見る時間がなかったすべてを歌に込める
そして黄昏が影を消して、闇をまとった時
風がその歌を奏で始めるだろう

君の元へ歩み寄るよ
ゆっくりと、一歩ずつ
砂の上を、瓦礫の上を
野を越え、草原を
輪を描き、幹を辿り
小川を渡り、手を伝い
君の後を、年月を越えて
見えるところまで、聞こえるところまで

古い言葉の樹皮の下で、時が新しい道を噛み砕く
木の葉のこだまだけが、僕らの歌を演奏できるだろう
今はささやいている、もしかしたら悲しまないように
命は生まれ、葉はそれを隠せない

温もりと静けさと安らぎと闇と眠りを君に買ってあげる

Přestalo pršet

Báseň nebo píseň – je to jedno
obojí je, jako když dloubneš prstem do skuliny času
a rozevřeš ji
malinkej, maličkatej prostor
prasklina, puklina, trhlina
do které se vejdeš celý

Báseň nebo píseň – je to jedno
Asi nespraví, co je pokažený
Asi nespraví, co je pokažený

Jako místo, ze kterého se ti nechce
jako náruč, kterou nejde pustit
jako tma tam, tam, kde má být světlo
jako zvuk tam, tam, kde má být ticho

Asi nespraví, co je pokažený

Přestalo pršet, tak jdu domů
Tady nespravím, co je pokažený
Tady nespravím, co je pokažený

Přestalo pršet, tak jdi domů
tady neopravíš to, co je pokažený
ale těsně před usnutím otoč hlavu zpátky
otoč hlavu zpátky

Otoč hlavu zpátky
a je zase ráno
a je zase ráno
Otoč hlavu zpátky
narodíš se znovu

雨がやんだ

詩でも歌でも ― どちらでもいい
どちらもまるで、時間の割れ目に指を差し込んで
それを広げるようなもの
小さな、小さな空間
ひび割れ、裂け目、すき間
そこに、まるごとの自分が入りこめる

詩でも歌でも ― どちらでもいい
たぶん、壊れたものは直せない
たぶん、壊れたものは直せない

行きたくない場所みたいに
離したくない腕の中みたいに
光があるべき場所にある闇みたいに
沈黙があるべき場所にある音みたいに

たぶん、壊れたものは直せない

雨がやんだから、家に帰るよ
ここじゃ、壊れたものを直せない
ここじゃ、壊れたものを直せない

雨がやんだから、君も帰りなよ
ここでは直せないよ、壊れたものは
でも、眠りに落ちる直前に
もう一度、後ろを振り返って

もう一度、後ろを振り返って
そうすれば朝がまた来る
そうすれば朝がまた来る
もう一度、後ろを振り返って
君は生まれ変わるんだ

Mezi panely

Včera jsem tě potkal mezi panely
jako stovky sluncí lampy hořely
kolem ticho tma a starý šedý prach
a já chtěl ti říct, ať… ale nechtěl lhát

Dýchal bych pro tebe
dýchal bych pro tebe
dýchal bych pro tebe
jen kdybys to chtěla

パネルの間で

昨日、君に出会った パネルの間で
何百もの太陽のように 街灯が燃えていた
周りは静寂と闇 そして古びた灰色の埃
君に言いたかった… でも嘘はつきたくなかった

君のために息をしよう
君のために息をしよう
君のために息をしよう
ただ君が望むのなら

Ukolábavka

Je čas jít spát
dost bylo hlasů v ozvěnách
a vůní rozličných
Třeba že za oknem je tma
tvůj hlas v ní neutich

Je čas jít spát
dost bylo odrazů v kalužích
a chmýří v korunách
Ještě nám jednou zasněží
a ještě jednou bude tát

Je čas jít spát
jen mě tak v duchu napadá
když svítá v kalužích
Dost bylo mlsů půlnočních
už zíváš v oponách

Na rtech tě mám
řekni jen kam a zafoukám
pak chvíli poletíš
Jako část písní, které znáš
se vznášíš po krajích
a když tě pustím
spíš

Kam až loďka tvá, kam až dopluje?

子守唄

寝る時間だ
こだまの中の声はもう十分
そして色んな香りも
たとえば窓の外は暗くて
君の声は静かに消えない

寝る時間だ
水たまりの映り込みはもう十分
そして枝の綿毛も
もう一度雪が降るだろう
そしてまた溶けるだろう

寝る時間だ
ただ心の中で思うだけ
水たまりに朝が来る時
真夜中の甘いものはもう十分
君はカーテンの中であくびをする

唇に君がいる
どこにでも言ってくれたら吹いてあげる
しばらく飛ぶだろう
君の知ってる歌の一部のように
辺りを漂い
そして君を離せば
君は眠る

君の船はどこまで行くの?どこまで辿り着くの?